DALAJLAMA

Avalókitéšvara (tibetsky Čänräzig, čínsky Kuan-jin) je bódhisattva (= v máhájánovém buddhismu ten, který si již nirvánu vysloužil, ale vzdal se jí, aby setrval ve světě v cyklu znovuzrozování a všem bytostem pomáhal na cestě ke spáse), patron Tibetu, je esence řeči všech buddhů a ztělesnění nezměrného buddhovského soucítění = ztělesňuje soucit všech buddhů.

Avalókitéšvara se pro blaho všech bytostí zjevil ve vesmíru v podobě velkého bódhisattvy jako milovaný syn všech buddhů. Z absolutního pohledu je samotným základem, ze kterého emanují všichni buddhové a jejich oblasti, a také všichni vesmírní monarchové této kalpy. Proto je znám jako Nejvyšší svrchovaný vládce Vesmíru, čímž se myslí, že není jen králem v obvyklém smyslu, ale také pánem Dharmy, nejvyšší moudrostí a soucitem, zcela osvobozeným od světů samsáry, navždy přesáhnuvším zrození, stáří, nemoc a smrt.

 Jméno Avalókitéšvara znamená "Pán, jenž shlíží shůry", případně "Ten, jenž vnímá (vyslyší) zvuky (výkřiky) světa" nebo také "Pán, který se dívá dolů - na svět nebo na zvuky (tj. výkřiky či nářky vnímajících bytostí, které potřebují jeho pomoc)". ... 

Jeho přízviska zní Padmapáni ("Ten, jenž má v ruce lotos") a Lokeśvara ("Pán světa").

V tibetském buddhismu má jméno Čänräzig [ čenrézig ], což znamená „Zřící pronikavým zrakem“ (případně "Ten, který hledí bez ustání", volněji "Láskyplné oči"). Tibeťané jej spojují s událostmi vzniku tibetského národa. Za emanaci Čänräziga je považován král Söngcän Gampo, Gesar z Lingu a také všichni dalajlámové a karmapové (hlavní představitelé linie Karma-kagjü). V tibetském buddhismus mají bódhisattvové svůj ženský protějšek - Čänräzigův je bohyně Tárá, která se podle legendy zrodila z Avalókitéšvarovy slzy.

Avalókitéšvara (Čänräzig) bývá nejčastěji zobrazován jako:

• ČTYŘRUKÝ

Čtyři paže symbolizují čtvero nezměrných kvalit: soucítění, neomezenou radost, nepodmíněnou lásku a vyrovnanost. Lotosový květ (často modrý) představuje soucit a neposkvrněnost. Podobně jako lotos, jenž vyrůstá z bahna, aniž by byl poskvrněn, není ani Čenrezig poskvrněn chybami tohoto světa. Křištálový růženec symbolizuje osvobození cítících bytostí z cyklu samsáry, pomocí účinných prostředků. Drahokam symbolizuje bodhičittu - mysl nasměrovanou k osvícení - přání prospívat bytostem a naplňovat jejich potřeby. Ruce spojené v mudře modlitby vyjadřují jeho prosbu k buddhům a boddhisattvům, aby bděli nad všemi bytostmi.
Bílé tělo symbolizuje dokonalou čistotu.
Jedna tvář poukazuje na to, že podstata všech jevů je stejná.
Sed se zkříženýma nohama vyjadřuje svobodu od extrémů.
Na hlavě mívá umístěný šperk se zobrazením buddhy Amitábhy, jelikož Avalókitéšvara slouží jako jeden z jeho průvodců.
Zlatá jelení kůže, přehozená přes levé rameno, symbolizuje legendární jelení laskavost a tedy soucitný postoj ke všem trpícím bytostem.
Osm ozdob - koruna, náhrdelníky a jiné klenoty, jsou znaky duchovního dosažení.
Pět hedvábných rouch zastupuje pět moudrostí.

• TISÍCIRUKÝ S JEDENÁCTI HLAVAMI

Tisíc (případně jen šestnáct) paží symbolizuje Avalókitéšvarovu schopnost působit ve prospěch mnoha trpících bytostí ve stejném okamžiku = všeobjímající a nekonečný soucit.
V každé paži je oko, což symbolizuje tisíc Buddhů současného věku.

Ke zobrazení jedenácti hlav se váže tento příběh:

Sutra bílého lotosu praví, že před dávnými věky byl Čänräzig obyčejným člověkem. V jedné buddhistické zemi, kde vládl mocný král, dosáhl ministrův syn úplného probuzení. Tento buddha, který se jmenoval Rinčen Nyingpo, předpověděl, že se král stane buddhou Amitabhou a jeho starší syn Čänräzigem. Předpověď se splnila a Čänräzig se zrodil v čistém království Potala, kde neustále pracuje pro blaho všech bytostí.

Podle jiné legendy, která se nazývá Mani Khabum, se Čänräzig zrodil z Amitabhova světla. Když Amitabha, buddha neomezené záře, přemýšlel o utrpení cítících bytostí, z pravého oka mu vyšlehl paprsek bílého světla a změnil se v Čänräziho. Světelný paprsek z levého oka, který měl zelenou barvu, se proměnil v Taru.

Když Čänräzig poznal utrpení bytostí, v jeho srdci vytryskla touha pomoci jim, která prostoupila celou jeho bytost. V Amitabhově přítomnosti potom složil tento slib:
"Ve všech říších utrpení deseti směrů, budu prospívat všem bytostem. Dokud všechny bytosti nedosáhnou buddhovství a samsáru neopustí poslední z nich, ani já nevstoupím do buddhovské úrovně. Abych ztvrdil svou přísahu, nechť se mé tělo rozletí na tisíc kousků, když slib poruším."
Na to se mu dostalo zasvěcení Velkého Světla a jeho tělo začalo vyzařovat šest paprsků, které se měnily v nekonečný počet Čänräziho emanací, aby pomohli nesčetným bytostem šesti říší bytí ( říši lidí, říši dévů = bohů, říši asurů = polobohů, říši zvířat, říši prétů = hladových duchů a říši naraka = mrazivých a horkých pekel, přesněji "očistců" ).
Takto Čänräzig pracoval po mnoho věků (kalp). Legenda praví, že se mu třikrát podařilo vyprázdnit nižší říše existence, ale přesto se počet trpících bytostí na světě nezmenšil. Velmi ho to zarmoutilo a plný smutku si pomyslel: "Nemám takovou schopnost, abych mohl pomoci, bude lepší když spočinu v Nirváně." Tato myšlenka byla v rozporu s jeho přísahou a on se rozletěl na tisíc kousků.
Amitabha poskládal kousky jeho starého těla a obdařil ho jedenácti tvářemi, tisícem paží a tisícem očí.
Čänräzig od té doby může pomáhat cítícím bytostem v této a dalších podobách. Potom ho Amitabha vyzval, aby obnovil svou přísahu a předal mu šestislabičnou mantru "Óm mani padmé húm".